Historie skautingu
Skauting založil lord Robert Baden-Powell (čti „bejdn pól“), zkráceně B.P. (čti jako „bí-pí“). Byl britským vojenským důstojníkem a vyznačoval se svými výbornými schopnostmi zvěda.
Z jeho největších úspěchů stojí za připomenutí především velení obraně města Mafeking v Jižní Africe. Mafeking odolával sedm měsíců více než desetinásobné přesile búrských obléhatelů v tzv. Bůrské válce, dokud nebyl osvobozen britskými posilami. Při obraně města používal B.P. skupiny mladých chlapcù, kteří se uměli bezvadně plížit a orientovat v přírodě. Tito spolehliví chlapci fungovali jako zvědové a doručovatelé důležitých vojenských zpráv.
Po návratu do Anglie se B.P. stal hrdinou a pro mnoho chlapců vzorem. Ne však kvůli vojenským úspěchům, ale díky příručkám o stopování a životě v divočině napsaným pro vojenské zvědy, které nadchly anglické chlapce. Rozhodl se využít svých zkušeností z Afriky a pro téměř dvě desítky chlapců uspořádal v létě 1907 na ostrově Brownsea na jihu Velké Británie tábor, kde je učil dovednostem skauta (z anglického překladu: zvěd = scout). A zde vlastně vznikl skauting a myšlenka Baden-Powella nabídnout ho chlapcům v celé zemi. V roce 1908 sepsal příručku Scouting For Boys (Skauting pro chlapce). Ta se stala zakrátko hitem mladých a mnoho z nich podle ní začalo zakládat nové skautské oddíly. 
Kniha oslovila také děvčata a když se v roce 1909 ukázaly dívčí družiny na setkání skautů, požádal Baden-Powell svoji sestru Agnes, aby se vedení skautek ujala. Agnes pak společně s bratrem napsala první příručku pro skautky. Později se stala světovou náčelní skautek Baden-Powellova manželka Olave. To už skauting oslovoval tisíce mladých lidí, začal se šířit do celého světa a B.P. se mu věnoval naplno. V roce 1920 se v Londýně konalo první celosvětové setkání skautů – jamboree, které se od té doby koná každé čtyři roky.
Skauting je ovlivněn ještě jedním významným myšlenkovým proudem. Jeho zakladatelem je americký spisovatel, malíř a přírodovědec Ernest Thompson Seton s přezdívkou Černý vlk. Ten se nechal inspirovat životem Indiánů a v roce 1902 založil hnutí indiánů lesní moudrosti, tzv. Woodcraft Indians. S mladými kluky se učil přežívat v přírodě a poznávat ji. Mezi jeho nejznámější knihy patří Kniha lesní moudrosti nebo Dva divoši.
Historie českého skautingu
Zakladatelem českého skautingu byl středoškolský profesor tělocviku Antonín Benjamin Svojsík. Myšlenka skautingu ho zaujala, a tak neváhal a odjel se podívat přímo do Anglie, jak tamní skauting funguje. Po návratu jej u nás přizpůsobil českým poměrům a přidal k němu kus naší národní tradice. Byla založena česká skautská organizace s názvem Junák. První českou skautskou příručkou se stala Svojsíkova kniha Základy junáctví. Na první tábor vyrazil Svojsík s třinácti hochy v létě roku 1912 do Vorlovských lesů pod hrad Lipnici. O tři roky později se na svůj první tábor vydala dívčí družina Sasanek pod vedením Vlasty Štěpánové (Koseové).
Český skauting si musel razit historií těžkou cestu. Třikrát se stal nepohodlným totalitním režimům a třikrát byl v českých zemích zrušen. Poprvé v roce 1940 nacisty. Obnoven byl v roce 1945 a do svého dalšího zákazu komunistickým režimem v roce 1951 oslovil 400 000 mladých lidí. V roce 1968 ruku v ruce s krátkým uvolněním totalitní vlády slavil skauting své další vzkříšení, bohužel jen do roku 1970, kdy byla jeho činnost zakázána potřetí. Mnoho skautských vůdců bylo nacistickým i komunistickým režimem vězněno a popravováno. Přesto některé oddíly nadále fungovaly v utajení nebo pod hlavičkou jiných mládežnických organizací. Třetího obnovení se český skauting dočkal po Sametové revoluci a návratu demokracie do českých zemí.
Převzato a upraveno z publikace Nováček, ISBN 978-80-86825-30-4
Historie skautingu v Modřanech
Do roku 1933 v Modřanech junácká organizace neexistovala. V tomto roce přišel do Modřan bratr Oldřich Vodák (43let), do té doby ředitel nemocenské pojišťovny v Litomyšli, osvětový pracovník a milovník přírody. Ten, již se zkušenostmi okresního zpravodaje Svazu Junáků – skautů, založil první junácký oddíl v Modřanech.
Počátky byly těžké, Modřany v té době byly typickou periferií s velmi nízkou životní úrovní. Oldřich Vodák však ve své práci vytrval a junáctví v Modřanech mělo od té doby své místo a význam. V době před druhou světovou válkou byl bratr Vodák vůdcem modřanského střediska a pracoval i jako zástupce okrskového velitele.
Červenec 1940 až květen 1945
ROZPUŠTĚNÍ JUNÁKA HITLEREM
Ihned po druhé světové válce, v červnu 1945, byla v Modřanech zahájena obnova skautingu a junácká organizace v Modřanech brzy patřila k těm nejpočetnějším. Junácká činnost měla velmi vysokou úroveň.
Řada chlapeckých a dívčích oddílů prožila nezapomenutelné chvíle během celého skautského roku, zejména pak na letních táborech v Orlických horách, na Šumavě, v Tisských stěnách u Děčína, na Vltavě, Lužnici, Otavě apod.
Září 1950 až březen 1968
ROZPUŠTĚNÍ JUNÁKA KOMUNISTICKÝM REŽIMEM
K druhému obnovení Junáka v Modřanech došlo v květnu 1968. Již 7. června 1968 se uskutečnilo setkání starých skautů a skautek. Brzy byla opět obnovena běžná skautská činnost, jejímž vyvrcholením byla opět řada letních táborů v roce 1969 a 1970, například na Vysočině v Domamyšli u rybníka Osíkovec.
Říjen 1970 až listopad 1989
DALŠÍ ROZPUŠTĚNÍ JUNÁKA KOMUNISTICKÝM REŽIMEM
V prosinci 1989 bylo skupinou bývalých činovníků modřanského střediska rozhodnuto o obnovení Junáka v Modřanech na základě místních tradic. V květnu 1990 se uskutečnilo „Setkání modřanských skautů a skautek po dvaceti, čtyřiceti a více letech“. Následovaly první tábory (Benátky u Pelhřimova, Frantův mlýn u Mladotic, rybník Syrovátka u Loučně, Záhořany u přehrady Orlík, atd.) a od té doby Junák v Modřanech spolehlivě pracuje na velmi dobré úrovni, odpovídající současné době.
Zapsal Otta Masopust, 27. listopadu 1996